Jak se daní dividendy ze zahraničních akcií

Dividenda vypadá jednoduše — firma vyplatí podíl na zisku, investorovi přijdou peníze na účet. U zahraničních akcií je ale mezi vyhlášenou a skutečně přijatou částkou daň, a někdy dokonce daně dvě. Tento článek vysvětluje obecnou mechaniku zdanění dividend napříč zeměmi. Konkrétní sazby a pravidla se liší podle vaší daňové rezidence a v čase se mění — berte to jako úvod do principů, ne jako výčet aktuálních čísel.

Dvě úrovně zdanění

Dividenda ze zahraniční akcie potkává daň typicky na dvou místech:

V zemi zdroje — tam, kde firma sídlí. Stát obvykle strhne daň už při výplatě, ještě než se peníze dostanou k investorovi. Tomu se říká srážková daň (withholding tax).
V zemi rezidence — tam, kde je investor daňovým rezidentem. Tady se dividenda zpravidla přiznává znovu jako příjem.

Bez dalšího mechanismu by tak byl tentýž příjem zdaněn dvakrát. Proti tomu stojí mezinárodní smlouvy a zápočet, o kterých je řeč níže.

Srážková daň u zdroje

Srážkovou daň strhne zpravidla broker nebo depozitář automaticky — na účet tak přijde už čistá částka. Sazba závisí na zemi zdroje a bývá výrazná; u některých trhů dosahuje standardní srážková sazba i 30 %.

Klíčové je, že tato sazba často není konečná. Mezi mnoha zeměmi platí smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které srážkovou daň pro zahraniční investory snižují.

Smlouvy o zamezení dvojího zdanění

Dvě země spolu uzavírají smlouvu, která mimo jiné stanoví maximální srážkovou sazbu na dividendy plynoucí rezidentovi té druhé země — u dividend to bývá typicky 15 %. Aby investor nižší smluvní sazbu získal, musí obvykle prokázat svou daňovou rezidenci: u amerických akcií k tomu slouží například formulář W-8BEN, který zpravidla vyplníte jednou u svého brokera.

Rozdíl je citelný: bez doloženého nároku strhne stát zdroje plnou sazbu, s ním jen sníženou smluvní. Nesprávně nastavená rezidence u brokera tak může tiše ukrajovat z každé dividendy.

Zápočet: aby se neplatilo dvakrát

Aby tentýž příjem nebyl zdaněn naplno dvakrát, používá se zápočet zahraniční daně (foreign tax credit). Zjednodušeně: daň už sraženou v zemi zdroje si investor započte proti dani, kterou z téže dividendy dluží v zemi své rezidence. Doma tak doplácí jen případný rozdíl, pokud je domácí sazba vyšší.

Zápočet má ale své hranice. Obvykle lze započíst nejvýš tolik, kolik odpovídá smluvní sazbě — daň sraženou nad rámec smlouvy (například když chyběl W-8BEN) už domácí stát započítat nemusí. Ta část se pak vrací jen složitěji, přímo v zemi zdroje, nebo propadá.

Časté komplikace

ETF a fondy. U fondů může proběhnout zdanění na více úrovních — uvnitř fondu i při výplatě investorovi — a domicil fondu (kde je fond registrován) má na výsledek velký vliv.
Akumulační vs. distribuční fondy. Akumulační fond dividendy nevyplácí, ale reinvestuje. To nemusí znamenat, že se nedaní — jen se daňová povinnost projeví jinak a jindy, podle pravidel země rezidence. Rozdíl akumulačních a distribučních ETF a jeho dopady rozebírá ETF: akumulační vs. distribuční.
Měna. Dividenda i sražená daň jsou často v cizí měně. Pro daňové přiznání se přepočítávají na domácí měnu, obvykle kurzem k rozhodnému dni — a přepočet daně a hrubé částky musí sedět dohromady. Proč hodnota kolísá i bez pohybu ceny a jak funguje přepočet, rozvádí Měnové riziko a přepočty.

Kde v tom pomáhá Invest Control

Invest Control u dividend eviduje hrubou částku, sraženou daň u zdroje i měnu a umí spočítat zápočet zahraniční srážkové daně — tedy přesně tu část, která dělá zahraniční dividendy na papíře nepřehledné. Podklady pak máte pohromadě pro sebe i pro účetního. Samotné podání a posouzení konkrétní situace ale patří vám a vašemu daňovému poradci; pravidla se liší podle země i v čase.